Ve chvíli nahlédnutí
zjednáš si někdejší prázdnotu,
změny, jež vzešly z té bývalé prázdnoty,
povstaly z našeho falešného vidění.
Netřeba pídit se po pravdě,
stačí zbavit se toho vidění,
vystříhej se jeho svodů,
ve zmatku tratíme srdce
dokud je ano a ne.
Z bytí jediného dualita vzešla,
ale ani jediného není dobré se držet.
Nedojde veškeré jsoucí úhony,
srdce když zůstane v jednotě,
kde není úhony, tam není jsoucí,
kde není rušení, tam není srdce.
Naše šance souvisí se zmizením předmětného světa,
předmětný svět souvisí se zmizením naší šance,
předmětný svět je tou naší šancí,
naše šance jsou tím předmětným světem.
Chcete poznat princip obojího,
hledejte jej v jediné prázdnotě,
jediná prázdnota sjednotí dualitu,
spojí a obsáhne veškeré jevy.
Nebudeš-li vidět rozdíly mezi jemným a hrubým,
nezůstane místo pro vnímání jednostranné.
Velká cesta je široká,
ani těžká, ani snadná.
Malé vidění je podezřívavé jako liška,
čím více spěcháš, tím více se zpozdíš.
Držet se něčeho znamená ztrácet míru,
znamená sejít na falešnou stezku.
Nechat být, to je přirozené,
vždyť nezáleží na odchodech ani setrvání.