Energie, známá v Japonsku jako "ki" (v Číně "čchi"), proudí celým organismem jako soustava řek, navzájem spojených průlivy. Někdy může dojít k poruše nebo přerušení plynulého toku "ki" v těle, a tak se tvoří v určitých oblastech blokace neboli městnání, zatímco v jiných naopak proud energie slábne. To vše vede k projevům fyzických symptomů, k duševní nebo citové nevyrovnanosti nebo prostě k pocitu, že "není všechno úplně v pořádku".

Druh stimulu, který se aplikuje na akupunkturní body a meridiány, má největší vliv na výsledný léčebný efekt, ačkoli neméně důležitý je také způsob aplikace stimulu. Obecně řečeno jsou jehly (akupunktura) nejúčinnějšími prostředky na snížení energie v určité oblasti, zatímco aplikace horka moxováním energii dodává. Někde uprostřed se nachází terapie pomocí rukou (akupresura, shiatsu), která je schopná podle potřeby vitální energii dodat či odebrat. Avšak i akupunkturní jehly mohou energii dodat, či moxy odebrat, ovšem je třeba použít příslušnou techniku.

Během působení na meridiány a na specifické body za účelem regulace jejich energetické hladiny účinkuje tlak také na fyzické úrovni a stimuluje oběhový, lymfatický a hormonální systém organismu, stejně jako reguluje aktivitu obou oddílů autonomního nervstva.

To vše napomáhá aktivaci samoléčících mechanismů lidského těla. Terapeuti shiatsu přiznávají, že léčebný efekt, k němuž dochází v průběhu sezení, je do značné míry způsoben právě stimulací samoléčících schopností pacientova organismu. Terapeut zde sehrává roli katalyzátoru, který obrací pozornost organismu k určitým aspektům tělesné, psychické nebo duchovní složky, která nefunguje správně tak, jak by měla. Není nic neobvyklého, když pacient po ukončení sezení řekne: "Nevěděl jsem, že je to místo bolestivé (zatuhlé), dokud jste mě tam nezmáčkl." Tak často nám "chybí spojení" s naším tělem a tak často neznáme své vlastní potřeby, že kontakt s terapeutem, v němž se projevuje pozorná péče a zájem plný soucítění, může pacientovi při léčbě metodou shiatsu významnou měrou pomoci k novému poznání vlastního těla a to nám opět pomůže rozvolnit pocity odcizení a omezení v možnostech komunikace s ostatními lidmi.

O co se opírá diagnostika? Čínští filozofové nazývali stupeň reality vnímatelný našimi smysly "deset tisíc věcí". Používali průsečíky jin a jang a pět následných vlastností všech věcí, aby vytvořili zjednodušený obraz, který by umožňoval popis hmotné skutečnosti. To zároveň pomohlo orientálním lékařům pochopit podobně nekonečnou jednotu lidského těla.

VZTAHY ROČNÍCH DOB A PĚTI PRVKŮ

	Dřevo	Oheň	Země	Kov	Voda
směr	východ	jih	střed	západ	sever
roční období	jaro	léto	pozdní léto	podzim	zima
klimatický vliv	vítr	horko	vlhko	sucho	chlad

Číňané zjistili, že všechny naše vnitřní orgány fungují vždy v párech - plné (jin) orgány jsou doplněny dutými (jang), plíce (jin) jsou např. ve vztahu k tlustému střevu (jang).

VZTAHY TĚLESNÝCH ORGÁNŮ A PĚTI PRVKŮ

	Dřevo	Oheň	Země	Kov	Voda
orgány Jin	játra	srdce	slezina a slinivka	plíce	ledviny
orgány Jang	žlučník	tenké střevo	žaludek	tlusté střevo	močový měchýř
mají vliv na	krev	duch	tělesná váha	energie	vůle
uchovávají Jin	krev	cévy	výživná energie	energie	esence
vedou do	oči	prsty u nohou	rty	nos	uši nebo dvě Jin
dělí se na	nehty	barva obličeje	rty	kůže nebo chlupy	vlasy

Spojení vnitřních jin a jang orgánů s každým z pěti základních prvků je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro udržení rovnováhy v organismu. Pokud je orgán jang příliš nadproduktivní, jin orgán se stane méně aktivním a když funkce jin stoupá, činnost jang klesá. Tato komplementarita jin a jang rovnováhy mezi orgány je velmi důležitá pro diagnostiku i léčbu příslušných orgánů.

Existují dvě protikladné, ale komplementární tendence v organismu, které zajišťují a udržují v těle rovnováhu v pěti stupních. První je oběh tvoření, v němž: